Únor 2008

úplný zákaz pokusů v San Marinu

8. února 2008 v 17:24 týrání zvířat a pokusy na nich
Úplný zákaz pokusů na zvířatech v San Marinu
Od 18. října v San Marinu vykonat žádný druh pokusů na zvířatech: San Marino je první stát na světe,ve kterém je vivisekce zakázána zákonem!Sanmarinská asociace na ochranu zvířat (APAS http://www.apasrsm.org ) vyjadřuje své velké uspokojení nad tím,že návrh zákona občanské iniciativy byl 20.září přijat Velkou a Generální radou.Asociace ve své tiskové zprávě uvádí,že sanmarinské instituce dokázaly pochopit, "jak jsou pokusy na zvířatech eticky nepřijatelné kvůli ukrutnému utrpení,kterému jsou podrobena laboratorní zvířata,považovaná za ´živé věci´,jak jsou zbytečné a škodlivé pro člověka,protože jak se mylně věří,nejsou alternativou k pokusu na člověku.Každý lék či chemická látka testovaná na zvířeti,musí být vždy a v každém případě testována na člověku,aby mohla být uvedena na trh.
Kromě toho se testování zakládá na zcela chybném předpokladu,že výsledky získané testováním na zvířeti,je možné aplikovat na člověka,přestože jsou tyto výsledky odlišné u každého živočisného druhu." "Jsme moc šťastní z tak pozotovního a tak rychlého výsledku.",říkají představitelé iniciativ http://www.NoVivisezione.org a http://www.icare-worldwide.org.Dodávají: "Doba je zralá pro evoluci a možná i revoluci vědecké a etické kultury v této oblasti.Články publikované v mezinárodních vědeckých časopisech,které kritizují pokusy na zvířatech,jsou čím dál častější.Volba San Marina nepřijmout pokusy na zvířatech,bude obrovským příkladem pro celý svět."

jak pomoci

8. února 2008 v 17:19 týrání zvířat a pokusy na nich
Vaše podpora může mít různou podobu. V tuto chvíli vás prosíme o pomoc při šíření všech materiálů vydaných k této kampani. Jejich seznam, naleznete zde. Vaše aktivní účast rozhodne o úspěšnosti či neúspěšnosti našeho snažení.
Zde uvádíme další příklady, jak pomoci:
- je-li to možné, nekupujte si zboží testované na zvířatech, kosmetiku kupujte raději čistě přírodní
- při výuce odmítněte pitvu či jakýkoliv pokus na zvířeti
- pište firmám, které využívají zvířata, proč odmítáte jejich výrobky
- informujte sami sebe a vaše okolí o pokusech na zvířatech a alternativních metodách
- udělejte ve vašem městě infostánek o pokusech na zvířatech
- podpořte vlastní iniciativou akce za nahrazení pokusů na zvířatech (např. v Den laboratorních zvířat - 24. dubna)!
- na zvířatech je testována nejen kosmetika, ale také např. léky. Proto se snažte zůstat zdraví - plnohodnotná vegetariánská výživa, vyvarování se alkoholu, cigaretám, ostatním drogám a stresu, sport, to vše vám pomůže udržet si zdraví - a kdo je zdravý, nemusí užívat žádné léky, tudíž ani ty, které byly testované na zvířatech!

firmy netestující na zvířatech

8. února 2008 v 17:15 týrání zvířat a pokusy na nich
Společnosti uvedené na tomto seznamu až na několik výjimek splňují kritéria HCS. Zmiňované výjimky jsou společnosti, které zvířata při testování svých výrobků sice zcela jistě nepoužívají, ale neprojevily zájem o udělení certifikátu.
Mnoho společností uvedených v tomto seznamu neprodává své zboží v ČR, ale pouze v jiných evropských zemích. Výrobky od těchto společností je možné si objednat přes internet nebo je zakoupit během vašich cest po Evropě.
V České republice je možné řadu netestované kosmetiky a čistících prostředků zakoupit také přes internet (v první části seznamu jsou uvedeny výrobci, jejichž zboží je možné objednat v Dobrém krámku) či v prodejnách a restauracích zdravé výživy.
Abra Theraputics
Afrumos
Alba Botanica
Alles Seife
Allens Naturally
Allpresan
Amyris

Anna Marie's Aromatherapy
Arbonne International
Aroma Bella
Aroma Crystal Therapy
Aubrey Organics
Aurom e re
Austin Rose
Australasian College of Health Sciences
Avalon Natural Products
Beauty Without Cruelty
Belisama Bath & Body
Better Botanicals
Bio Pac
BIOEMSAN
Biogime
Bi-O-Kleen
Blooming Lotus
Body Bistro
The Body Shop
Bonicca Natural Body Care
Bronzo Sensualé
Bug Off
California North
CamoCare
Caswell-Massey
Christine Valmy
Citra-Solv
Clear Conscience
Clearly Natural
Color My Image
Comforts for the Mind, Body and Spirit
Criolla-Stutenmilch-Naturkosmetik
Cuccio Naturalé
Culumnatura

Deeply Founded Beauty
Dena Corporation
Deodorant Stones of America
Dermalogica
Desert Mermaid
Devita Natural Skin Care Systems
Dickinson Brands
Dirty Kitty Vegan Soapworks
Dr. Bronner's Magic Soaps
Dr. Goodpet
Dr. Hauschka
Dr. Ken's (Floss & Go)
Earth Dance Botanical Bodycare
Earth Friendly Products
Earth Solutions
Earth's Beauty
Eco-DenT
Elara
Elizabeth Van Buren Aromatherapy
ELON Nail & Skin Essentials
EO Products/Small World Trading Company
Erste Tiroler Latschenölbrennerei
FACE atelier
Fleabusters
Forever New International
Freeman
French Transit
Gabriel Cosmetics
Glad Rags
Good Home Company
Green Girl Basics
Greenridge Herbals
Greenwood Naturals
Grime Eater
Halo, Purely for Pets
Hanf & Natur Biokosmethik
Hard Candy
Hawaiian Resources Company
Heather's Natural Organic Cleaning Products
Hoke2
Infinite Aloe
Innersense
J. R. Liggett
Jacki's Magic Lotion
Jason Natural Cosmetics
Jess' Bee Natural
Joe Blasco Cosmetics
John Paul Mitchell
Joyful Hands Holistic Pet Care
Juice Beauty
Kirk's Natural Products
Kiss My Face
KSA Jojoba
Lakon Herbals
Lather
Life in the Woods
Little Forest Natural Baby Products
Little Pharm
Lobob
L´Occitane
Lotus Moon/SMB Essentials
Louise Bianco Skin Care
Lush
Magick Botanicals
Mandorla
Mani
Marks & Spencer
Mary Kay
Max Green Alchemy
M e re Cie
Method Products
Mia Rose Products
Montagne Jeunesse
Mountain Ocean
Mystic Wonders
NAAVA
Nadina's Cremes
Naikid
NakedHerbs
Naturade
Nature Clean
Nature's Gate
Nature's Soap Dish
Naturopathica
Neal´s Yard Remedies
New Vision
NutriBiotic
ONLY YOURx Skin Care
Orange-Mate
Organic Health and Beauty
Organic Make-up Company
Organix-South (Thera Neem)
Orjene Organics
Osea International
Parissa
Paul Mitchell
Pieper Naturkosmetik Manufaktur
Pittstown Soapworks
Planet
Pro-Tec Pet Health
Pure Touch
PureOlogy
Queen Helene
Rachel Perry
Recycline
Rejuvi
Renée Rouleau Skin Care
SaltWorks
Sanoll
Santaverde
Sappo Hill Soapworks
Scandia Spa
SeaChi Organics
Sedona Spa Products
Seifensieder
Seventh Generation
Sewing Expressions
Shaman Earthly Organics
ShiKai
Simplers Botanical Company
Simply Soap
Soap Dream
The Soap Opera
Soapworks
Sombra Cosmetics
Sonoma Soap Company
Sound Earth
Spring Rain Botanicals
St. John's Herb Garden
Strong Products
Studio Magic
Suki
Sunfeather Natural Soap
Tom's of Maine
Tony & Tina
Too Faced Cosmetics
Unicure
Un-Petroleum Lip Care
Urban Decay
V'TAE
Vermont Soapworks
W.S. Badger Company
Warm Earth Cosmetics
Well in Hand
Whole Spektrum Aromatherapy
Wholefood Farmacy
Xeno Company
ZuZu Luxe Cosmetics
Společnosti uvedené v následujícím seznamu se sice často ohánějí prohlášeními, že své zboží na zvířatech netestují, ale prozatím nebyly schopny prokázat, jak získávají např. chemické ingredience. Nesplňují tedy kriteria HCS.
ASDA
AVON
Barry M Cosmetics
Bio-D
Boots
(výrobky: Botanics, 17, no. 7, Summer Sun,Soltan)
Clarins
Estee Lauder
(výrobky: Aramis, Clinique, Prescriptives,Origins, M.A.C, Aveda, La Mer, Stila, Jo Malone,Bumble & Bumble, Bobbi Brown)
Gillette (výrobky: Mach3, Venus, Sensor, Right Guard,Oral-B)
Green People
H&M
Martha Hill
(výrobky: Martha Hill Skin Care)
Morrisons
Next
REVLON
(výrobky: Revlon, Ultima II, Almay, Charli)
Robert McBride (výrobky: Surcare Sensitive)
Sainsbury's
Safeway
Somerfield
Superdrug
Tesco
Waitrose
Wilkinson
Woolworth
Yves Rocher

firmy testující na zvířatech

8. února 2008 v 17:13 týrání zvířat a pokusy na nich
Své zboží a v něm obsažené chemické látky nechává na zvířatech testovat většina výrobců kosmetiky a čistících přípravků. Není proto v našich silách umístit do tohoto seznamu všechny. Vybrali jsme proto jen několik největších výrobců a jejich nejznámějších výrobků.
Beiersdorf (Nivea, La Prairie, Atrixo)
Bourjois Limited
Bristol-Myers (Clairol Nice 'n' Easy, Natural Instincts, Glints, Herbal Essences, Lasting Colour, Loving Care, Born Blonde, Mum, Mum Botanicals, Hydrience)
Colgate Palmolive (Colgate, Palmolive, Soft Soap, Lady Speed Stick, Mennen Speed Stick, Vel Beauty Bar)
COTY (Rimmel, Adidas, Sensiq, Cutex)
Lever Faberge (Mentadent, Signal, Ponds, Vaseline Intensive Care Skin, Pears shampoo & soap, Sure Deodorant, Impulse, Addiction, Sunsilk haircare, Timotei, Organics, Lynx, Brut, Aquatonic, Shield Soap/ Deodorant / Perfume, Lux, Dove,Knights Castile, Salon Selectives, Physio Sport,Lifebuoy, Harmony)
L'Oréal (Elvive, Elnett, Studio Line, Plenitude, Feria, Recital, L'Oreal, Colour Cosmetics, Garnier Fructis, Garnier Ambre Solaire, Garnier Nutralia, Garnier Belle Colour, Maybelline, Freestyle, Excellence, Castings, Anais Anais, La vie en rose, Biotherm, Giorgio Armani, Helena Rubenstein, Lancome, Ralph Lauren, Cacharel, Redken, Vichy, Matrix)
Procter & Gamble (Hugo Boss, Max Factor, Oil of Olaz, Crest, Head & Shoulders, Pantene Pro-V, Clairol Herbal Essence, Nice n Easy, Aussie Hair , Camay Soap, Cover Girl, Giorgio Beverly Hills, Old Spice, Sure, Vidal Sassoon, Clarion, Colorfast, Mary Quant, Maxi, Noxell, Noxzema, Outdoor Girl, SK-11, Biactol , Clearasil)
Schwarzkopf & Henkel (Gliss, Mont Saint Michel, Scorpio, La Perla, Sergio Tacchini, Krizia, Fiorucci)
Unilever (All Clear Shampoo, Cutex Denim, Calvin Klein Cosmetics, Cerutto 1881, Chloe,Escape, Eternity, Jean Louis Scherrer, Karl Lagerfeld, Narcisse, Obsession, Valentino)
Wella (Vivality, Vosine, Shock Waves,Silvikrin)
a mnoho dalších...

pokusy na zvířatech-metody

8. února 2008 v 17:06 týrání zvířat a pokusy na nich
POKUSY NA ZVÍŘATECH - METODY

KOSMETIKA

Zákon ukládá, že chemické substance, které jsou obsaženy v kosmetických výrobcích (konzervační látky, barviva, vonné esence atd.), musí být pro užívání lidmi nezávadné. Mnoho výrobců kosmetiky se domnívá, že jedinou cestou k nabytí této jistoty o nezávadnosti látek jsou pokusy na zvířatech. Tak procházejí nejprve chemické látky a později i z nich vyrobené konečné kosmetické produkty sérií pokusů, při nichž je ověřována toxicita, dlouhodobé působení, vstřebávání a snášenlivost pro kůži a sliznici a které znamenají pro tisíce zvířat dlouhodobé vystavení intenzivní bolesti a smrt. Tělové a opalovací krémy, rtěnky, řasenky, oční stíny a linky, mýdla, šampóny, pudry, spreje a všechny další výrobky, kterými si my zpříjemňujeme život, způsobují jiným tvorům nezměrné utrpení. Nutno podotknout, že někteří výrobci, kteří na své výrobky umisťují logo "Netestováno na zvířatech", používají chemické ingredience, které na zvířatech otestovány byly. Proto upřednostňujeme používání přírodní kosmetiky, neboť ta se nemusí ze zákona testovat a obsahuje jen minimální množství chemických ingrediencí.
Kvůli novým vůním, řasenkám a lakům na nehty trpí a umírají rok co rok, den co den živí, citliví tvorové - uvázáni ve skřipcích, zbaveni hlasu, oslepeni a s nepopsatelnými bolestmi. Exkluzivně pomalované obličeje dam na vášnivých večírcích jsou doslova zaplaceny krví!

Procter&Gamble

Firma Procter&Gamble patří mezi největší výrobce zboží pro domácnost na světě. V roce 1998 byly zveřejněny šokující informace o hrůzných testech prováděných touto společností. V jednom z pokusů byly například stu morčat vpravovány dvěma jehlami přímo do průdušek čistící enzymy. Morčata, která byla celou dobu plně při vědomí, musela tyto praktiky podstupovat jednou týdně po dobu deseti týdnů. Účelem pokusu bylo zjistit, zda látky způsobí zvířatům problémy s dýcháním.
Vývoj nových prostředků pro domácnost je spojený s utrpením zvířat. Společnosti si vymýšlejí nové atraktivní výrobky jen proto, aby upoutaly pozornost zákazníka a zvýšily své zisky. Kdo z nás ale potřebuje, aby jeho svetr voněl jako louka nebo alpská pastvina? Zvláště když ví, že tento jeho zbytečný komfort stál život stovky nevinných zvířat.

"Turbo-zvířata"

"Turbo-zvířata" jsou výsledkem pokusů, jejichž cílem bylo vypěstovat "transgenová" zvířata s nepřirozeně velkým vzrůstem, a zvýšit tak jejich výkonnost. Toho lze dosáhnout přenesením genů odpovědných za produkci růstových hormonů. Lidské geny či geny hovězího dobytka byly proto očkovány embryím prasat, geny pstruhů přenášeny do kaprů… Člověk si sliboval obří prasata s obřími libovými šunkami, dojné "turbo-krávy" s velkou výkonností apod. Skutečnost však ukázala něco jiného: zvířata často krutě trpí nejen následky své přílišné váhy, ale i špatnými účinky provedených genových manipulací. Např. u prasat způsobuje lidský růstový hormon tvorbu žaludečních vředů, neplodnost, záněty kloubů, onemocnění ledvin a různé další choroby. Krávy ošetřené hovězím růstovým hormonem BST, který je uměle vyráběn geneticky změněnými bakteriemi, jsou zase sužovány záněty vemen a jinými vedlejšími účinky a jejich mléko může u žen způsobit rakovinu prsu.

"Rakovinové" myši

"Rakovinové" myši jsou v embryonálním stádiu geneticky manipulovány tak, aby byly později obzvláště náchylné na rakovinu, a mohly tak sloužit jako model tímto onemocněním trpícího člověka a podstupovat různé léčebné terapie. Uměle vyvolaná rakovina je však zcela odlišná od rakoviny lidí, která vzniká roky a je multifaktoriálně podmíněna (např. nezdravým způsobem života či psychickou a fyzickou zátěží).Výsledky pokusů tedy nemohou být s jistotou považovány za platné pro člověka.
Podobným způsobem jsou vyvíjeny i modely delších lidských chorob, jako jsou Alzheimerova nemoc či AIDS.

Patentování

Vědci, kteří vytvořili "nová" (tedy geneticky upravená) zvířata s příslušnými vlastnostmi, se mohou pokusit získat patent na tato zvířata. Patent se pak vztahuje jednat na změněný organismus a jeho potomky, jednak na způsob jeho vzniku i jím vyrobené produkty. Výrobci (majiteli patentu) tak platí tedy např. i ten, kdo používá léky vytvořené genově manipulovanými bakteriemi. Patentování tak způsobuje ještě větší nárůst počtu pokusů, protože výrobci se snaží objevovat nové organismy, jež by mohly být patentovány a přinášet zisky.
Je vlastně vůbec možné patentovat život, byť geneticky změněný? Nejedná se přece o žádnou věc, o žádný průmyslový výrobek, ale o citlivého živého tvora!
Genetické inženýrství okrádá zvířata o jejich nedotknutelnost, důstojnost a genetickou identitu. Degraduje je na úroveň věcí a dělá z nich továrny, které mají člověku usnadnit a zlevnit výrobu.
Každý lék projde před uvedením na trh sérií pokusů na zvířatech. V obrovských bolestech tak zemřou tisíce zvířat, ale ani poté si nemůžeme být jistí, že lék člověku pomůže nebo alespoň neuškodí. Proč zbytečně zabíjíme a mučíme jiné tvory a sami sobě tak navíc škodíme?

AIDS

Kromě šimpanzů neexistuje zvíře, které by se mohlo nakazit viry způsobujícími lidskou formu nemoci AIDS. I přesto, že jsou viry schopni se v krvi šimpanzů rozmnožovat, neonemocní šimpanzi posléze na oslabení imunity, jako je tomu u člověka. Nemohou proto sloužit za věrný model člověka trpícího nemocí AIDS. Vědci se tedy snaží pomocí genového inženýrství uměle vytvořit zvířata s nemocí AIDS, ani to však do výzkumu nepřináší pokrok. Dosavadní úspěchy do výzkumu prevence, diagnostiky a terapie této zákeřné choroby nepřinesly pokusy se zvířaty, ale bylo jich dosaženo použitím alternativních metod, jako jsou populační studie, klinická pozorování pacientů nebo tzv. in vitro studie na buněčných kulturách, které umožňují izolaci a zkoumání viru HIV.

Rakovina

Je všeobecně známo, že je u člověka 80 až 90% všech rakovinových onemocnění vyvoláno chemickými substancemi, které se do těla dostávají s potravou, s léky, s různými tělo ošetřujícími prostředky, skrze oblečení a jiné vlivy okolí. Nejrůznější výrobky, s nimiž se denně setkáváme, se v testech se zvířaty prokázaly jako jedovaté, karcinogenní, teratogenní, alergizující apod. Z laboratorních testů je známo více než 380 různých chemikálií, které způsobují rakovinu u hlodavců. Zda jsou karcinogenní i pro člověka, nelze zjistit jinak než dlouhodobými studiemi lidské populace, Do dnešní doby proto známe asi jen 26 chemických látek, které s jistotou způsobují rakovinu a kterým bychom se logicky měli vyhýbat. Namísto toho, aby se řídili výsledky pokusů a minimálně redukovali používání karcinogenních látek, výrobci výsledky testů vědomě ignorují (nebo se skrze vlastní pokusy snaží "dokázat" nezávadnost daných látek) a dále je používají.
K čemu nám tedy pokusy na zvířatech vlastně jsou? Věříme jim stejně jen v případě, že se nám to hodí. Když se jednou konečně prokáží jako platné i pro člověka, ze strachu z omezení raději jednoduše zavřeme oči a prohlásíme je za nevěrohodné.

Drogová závislost

Ve snaze objevit léky na léčení závislosti jsou zvířata v laboratořích uměle naučena návyku na různé drogy, Tímto způsobem objevené "léky" (antidrogy) však způsobily u člověka mnohem horší škody než původní droga. Z antidrogy se totiž stala droga a pacienti si tak vypěstovali novou, ještě závažnější závislost.

Alkoholismus

Zvířata jsou od přírody abstinenti. Přesto se vědci pod záminkou objevit léčebnou kůru pro alkoholiky pokouší učinit psy závislými na alkoholu. Zvířata jsou pak po určité době zabita a pitvána. Cílem testu je dokázat, že alkohol, který byl psům násilím nalit do těla, poškodil játra a ohrozil psy na životě.
Zvířata jsou využívána pro výzkum desítek dalších fyzických a psychických chorob, z nichž si velkou část způsobuje člověk sám. Existují např. studie o kriminalitě mládeže, při kterých jsou jinak mírumilovní bíglové trápeni elektrickým proudem tak dlouho, až se vzájemně napadají. V jiném pokuse, jehož cílem je dokázat, že přelidnění vede k nervozitě a agresi, jsou zase krysy nashromážděny na tak malém prostoru, že se po určité době začnou mezi sebou zabíjet.
Všichni chceme být zdraví. Zdraví ale nelze zaplatit obětmi na životech zvířat.

VÝUKA

Střední školy

K pokusům na zvířatech jsou v rámci výuky biologie nuceni studenti už na některých středních školách. Pro testy jsou používáni zpravidla bezobratlí živočichové, kteří nejsou zákonem nijak chráněni. Na provádění pokusů s bezobratlými není tedy potřeba žádná akreditace a záleží zcela na libovůli každého vyučujícího, zda bude k experimentování se zvířaty své studenty nutit.

Vysoké školy

Experimentování se zvířaty je neodmyslitelnou součástí odborné přípravy studentů přírodních oborů jako lékařství, farmacie či biologie. Pokusy slouží k ilustraci např. anatomických, fyziologických nebo patologických principů a studentům většinou není dána možnost odmítnout vivisekci provádět.
Současným celosvětovým trendem je redukování počtu zvířat užívaných pro výuku a upřednostňování různých alternativních metod - např. videozáznamů, počítačových modelů nebo in vitro pokusů (tj. pokusů prováděných na tkáních mimo živý organismus ve zkumavce). Na některých západoevropských fakultách už byla vivisekce dokonce úplně zamítnuta a výuka probíhá dále zcela bez experimentů se zvířaty.
V České republice se zatím stále provádějí pokusy na zvířatech na všech lékařských fakultách. Za bílou ovci lze snad označit jen Lékařskou fakultu v Hradci Králové, kde byl počet pokusů na zvířatech snížen na méně než desetinu. Díky vlastní dlouhodobé výzkumné činnosti v oblasti alternativních metod fakulta studentům dokonce umožňuje provádět některé pokusy na buněčných kulturách. Ani v Hradci Králové však bohužel testování na zvířatech dosud nebylo zastaveno úplně.

ALTERNATIVY

Experimenty se zvířaty mohou být nahrazeny řadou alternativních metod bez použití zvířat. Tyto metody často poskytují rychlejší, levnější a efektivnější výsledky a navíc šetří životy vnímavých tvorů.

Buněčné a tkáňové kultury

Buněčné kultury jsou označením pro rostlinné, živočišné nebo lidské buňky pěstované mimo mateřské tělo. Bohužel, při některých "alternativních" pokusech se používají buňky získané ze zvířecích těl, což se v konečném důsledku často příliš neliší od pokusu na zvířeti. Toto se děje, i přestože je možné získat patřičné lidské buňky bezbolestným způsobem od dobrovolníků či od pacientů na operačních sálech. Používat lidskou tkáň je potřebné už s ohledem na bezpečnost člověka.
Buňky mohou být velmi dlouho udržovány živé a pěstovány ve speciálních miskách naplněných výživným roztokem. Tato metoda se nazývá in vitro. Tímto způsobem lze pěstovat i mnoho druhů buněk společně, a vytvořit tak věrný model určité části lidského těla. Citlivými přístroji je pak možné zjišťovat i nepatrné změny na buňkách a získávat tímto způsobem přesné informace o působení dané látky. Lidské buňky získané bezbolestným přemístěním některých tkání z lidských dobrovolníků mohou být velmi dlouho udržovány živé a pěstovány ve speciálních miskách naplněných výživným roztokem. Tato metoda se nazývá in vitro. Tímto způsobem lze pěstovat i mnoho druhů buněk společně, a vytvořit tak věrný model určité části těla. Citlivými přístroji je pak možné zjišťovat i nepatrné změny na buňkách, a získávat tak přesné informace o působení dané látky.
Velkou výhodou testů prováděných na buněčných kulturách je odstranění problému s druhovou rozdílností - pro testy jsou používány lidské buňky a výsledky pokusů jsou tedy pro člověka s jistotou platné. Dalšími výhodami jsou také snadná opakovatelnost testů a možnost vyhodnocovat pokus průběžně (zvíře je nejprve nutno zabít, teprve poté je možné zkoumat danou tkáň pod mikroskopem).

EYTEX Screen test

EYTEX test se používá namísto Draizova testu oční dráždivosti. Při EYTEX testu se využívá proteinový roztok získávaný z fazolí. Protein reaguje stejně jako protein v lidském oku. Přesným měřením vzrůstu zakalení roztoku (způsobeného poškozením proteinu testovanou látkou) lze pak předpovědět, nakolik může daná látka poškodit lidské oko.

Lidská placenta

Lidská placenta, která se po porodu zpravidla vyhazuje, představuje kvalitní testovací materiál. Tento orgán má nejrůznější funkce a jeho tkáně reagují velmi citlivě a přesně na testované chemikálie. I zde je možné výsledky průběžně vyhodnocovat a s úspěchem (neboť se jedná o lidskou tkáň) z nich vyvozovat závěry pro člověka.

Mikroorganismy

Použití bakterií a kvasnic je dalším způsobem, jak nahradit mnohé testy na zvířatech. Bakterie lze využívat k výrobě očkovacích látek, insulinu a růstových hormonů, dále je možno je použít k určení schopnosti chemikálií způsobovat rakovinu. Techniky založené na kvasnicích mohou zase pomoci stanovit fototoxicitu (tj. reakci kůže na chemikálii po vystavení světlu) a karcinogenitu nejrůznějších látek.

Počítačové a matematické modely

S rozvíjející se technikou se neustále objevují nové vyspělé počítačové programy a matematické modely. Tyto modely dokáží např. simulovat vzájemné chování lidského těla a chemikálie, účinek drogy na chování zvířat či pitvu zvířete.
Ve farmakologickém průmyslu je lze používat k vytváření nových léků a k předpovědím toxicity. Výhodou počítačů je také možnost využití jejich rozsáhlého paměťového potenciálu, a moci tak shromažďovat obrovské množství informací. Tím lze zamezit opakování již provedených testů na zvířatech. Počítačovými programy je také možno efektivně nahradit pokusy na zvířatech při výuce. Studentům je díky nim umožněno daný pokus nebo jeho část vícekrát zopakovat, opravit své chyby a pracovat ve vlastním tempu, což práce se živými zvířaty samozřejmě nedovoluje.

Videozáznamy pokusů a pitev

Také videozáznamy lze uplatnit k nahrazení pokusů se zvířaty při výuce u oborů, kde je pro studenty nutné podrobnější poznání zvířete. Ti, kteří nechtějí provádět experimenty se zvířaty, tak mají možnost si pokus opakovaně prohlédnout a alternativním způsobem získat požadované znalosti. K pořizování videozáznamů pitev by se však neměla používat zdravá a živá zvířata, ale například zvířata, která zemřela přirozenou cestou. Jako organizace na ochranu zvířat samozřejmě nesouhlasíme s tím, že jsou na tvorbu videozáznamů pokusů používána živá zvířata, avšak na druhou stranu je to způsob, jak razantně snížit počty zvířat použitých ve vzdělávání.

Strategie "3R" jako řešení?

Strategie "3R" je založena na třech zásadách: 1) Replacement - nahrazení pokusů na zvířatech pomocí metod, které nepoužívají zvířata, 2. Reduction - snižování počtu zvířat použitých pro pokus, 3. Refinement - snižování bolesti a utrpení zvířat v pokusu. K této strategii se halasně hlásí řada osob provádějících pokusy, ale je z jejich strany praktikována tak, že se zaměřili pouze na 3. bod této strategie (tedy na zmírnění utrpení). V praxi neexistuje v České republice systematický výzkum vývoj metod, které by odstranily používání zvířat v pokusech. Při takovéto aplikaci samozřejmě zásada 3R nemůže výrazně přispět k nahrazování pokusů.
Hlavní nevýhodou strategie 3R však je skutečnost, že ona sama vychází z předpokladu, že všechny pokusy na zvířatech jsou potřebné, takže se zaměřila na hledání způsobů, jak je nahrazovat, či mírnit utrpení zvířat v těchto pokusech. Ve skutečnosti ale existuje řada pokusů, které jsou úplně zbytečné. Příkladem může být vyvoj nové kosmetiky na zvířatech. Tyto pokusy jsou prováděny jen kvůli lidské marnivosti a neustálé touze po nových a nových kosmetických výrobcích, přestože již existuje nepřeberné množství kosmetických prostředků. Odkládání zákazu těchto pokusů s odůvodněním, že dosud nebyly k nim schváleny alternativní metody bez použití zvířat, je eticky nepřijatelné. V těchto případech slouží strategie 3R jen k umlčení ochránců zvířat a uklidnění veřejnosti, přestože ona sama tak původně míněna nebyla a při správné aplikaci by mohla pomáhat k snižování počtu pokusů a pokusných zvířat.

sibiřská lesní kočka

8. února 2008 v 15:48 plemena koček
Sibiřská lesní kočka
Jiné názvy: Norsk skaukatt, Norwegian forestcat, Chat des for´ts norvégiennes
Hlava: trojúhelníkovitá, dlouhý rovný profil bez stopu
Uši: velké, sbíhavé do špičky, široké u základny, štětičky jako rys a chomáče chlupů v uších
Oči: velké, oválné, mírně zešikmené, bdělý výraz
Tělo: dlouhé, silně stavěné, silná stavby kostí
Nohy: silné, vysoké, zadní nohy vyšší než přední
Tlapy: velké, oválné, v proporci k nohám
Ocas: dlouhý, huňatý, měl by sahat alespoň k lopatkám
Srst: Polodlouhá vlnovitá podsada, vodoodpudivá krycí srst na slabinách a hřbetě; dlouhé, hrubé a lesklé krycí chlupy. Náprsenka, límec a pumpky.
Barva: všechny kromě znaků pointed, chocolate a lilac, cinnamon a fawn
Chyby: Příliš malé nebo jemně stavěné kočky; kulatá nebo čtvercová hlava; profil se stopem; malé uši, uši příliš daleko od sebe; uši příliš blízko od sebe; krátké a tenké nohy; krátký ocas; suchá, zplstnatělá nebo příliš hedvábná.
Štětičky na uších jako rys, které v protisvětle zlatě září, límec kolem krku jako lev, nádherně osrstěný ocas a huňaté ,,pumpky" na zadních nohách, to jsou charakteristické znaky norské lesní kočky.
Tito šarmantní huňáči z dalekého severu sice nejsou tak velcí jako ,,Gentle Giants" (mainské mývalí), ale impozantní rozhodně jsou. Jejich polodlouhá vodoodpudivá krycí srst a hustá podsada dokonce budí dojem obrovské velikosti. Spodní strana tlapek je ostatně ozdobena dlouhými chomáči chlupů - tzv. sněhulemi. Ty zabraňují proboření do čerstvého prašanu. Původ těchto temperamentních klubek energie z chladných norských lesů je opředen ságami: bůh Thor se prý kdysi marně snažil zvednout norskou lesní kočku do výšky. Byla prý příliš velká a těžká. I světlovlasá bohyně Freya zřejmě dokázala ocenit sílu norského lesního plemene: pokud můžeme věřit skandinávským ságám, měla do svého vozu zapřaženy právě tyto kočky.
Zvíře za pecí
Ve staroislandské literatuře najdeme zajímavou knihu, která poskytuje cenné odkazy na existenci impozantních a silných koček - snad předků našich norských lesních? Jsou to písně Edda. Tato sbírka písní sestavená ve 13. století obsahuje 30 písňových textů s tematikou skandinávské mytologie. Mnohé z písní dokumentovaných v rukopise prokazatelně pocházejí z vikingského období přetrvávajícího až do 11. století a obsahují prvky, které by skutečně mohly odkazovat na předky norské lesní kočky: texty popisují velké kočky s huňatými ocasy a vysokýma nohama. Několikrát se objevuje i zmínka o vysloveně velkých a silných drápech. Vikingové zřejmě chovali tyto impozantní čtvernožce ve velké úctě. Kdo se odvážil takovou kočku usmrtit, musel platit vysoké výkupné. Bílým kočkám byla navíc přičítána čarovná síla. Stopy této staré pověry najdeme dokonce i dnes: finští Laponci dodnes uctívají bílé kočky a lofotští rybáři (z Lofotských ostrovů u norského pobřeží) nikdy nevysloví slovo ,,kočka". Uctivě ji nazývají ,,zvíře za pecí".
Kočky před vozem bohů
Staroskandinávská mytologie obsahuje další zajímavé podrobnosti: V souvislosti s kočkami bývá často zmiňována světlovlasá modrooká bohyně plodnosti Freya. Její vůz byl údajně tažen právě norskými lesními kočkami. Říká se , že kdekoli se objevila Freya se svým vozem, kvetly květiny a klíčila setba. Skandinávci stavěli svá pole s obilím misky s mlékem a doufali, že tak získají přízeň bohyně plodnosti. Básník William Morris věnoval bohyni plodnosti a lásky báseň, v níž popisuje kočky, které si hrají bohyni u nohou. Tito čtvernožci byli zřejmě považováni za společníky bohů a byla jim vzdávána velká úcta.
Ze selského statku do obývacího pokoje
Potomci zdivočelých domácích koček jsou vysloveně přizpůsobiví. Přestože předkové norských lesních koček žili po celá staletí na skandinávských statcích a vedli nenápadný polodivoký život, hodí se velmi dobře i pro chov v bytě. Pokud mají k dispozici stabilní (!) kočičí strom, rozmanité hračky, hodně lásky a pozornost lidí, místo na hraní, aspoň jednoho kočičího kamaráda a vyváženou stravu, nestojí jejich blahu nic v cestě. Samozřejmě je potěší volný výběh a zajištěný balkon. Kdo má předpoklady umožnit své kočce toto ,,potěšení na čerstvém vzduchu", zjistí, že robustní pokojový tygr se nezalekne větru ani nepříznivého počasí. Vodovzdorné chlupy chrání tělo před vlhkostí a hustá podsada udržuje robustní postavu v příjemném teple.
Akce prosím
Norské lesní kočky jsou velmi společenští tvorové. Milují kontakt s jinými kočkami a vyznačují se výrazným sociálním chováním. Samota jim nevyhovuje. V žádném případě se nedoporučuje chovat doma jen jednu norskou lesní kočku, pokud člověk chodí do práce a je celý den mimo domov. Kočičí kamarád/i pomůže lépe snášet hodiny osamění. Mazlení, vzájemná péče o srst, hraní, škádlení a společné olizování uší… dvě norky se vždycky dokážou zabavit. Ale i když žije v domácnosti několik zvířat, musí jejich majitel počítat s tím, že se ho jeho norky zmocní, jakmile přijde domů. Je jim úplně jedno, že je unavený z práce: teď je jejich a hezky jim bude házet gumové míčky a hladit je po srsti! Kontakt s lidmi je totiž dalším důležitým aspektem chovu norských lesních: tyto kočky z norských krajů milují společnost svých lidí a považují se za plnohodnotné členy rodiny. Chtějí se účastnit všeho dění a v žádném případě bychom je neměli vylučovat ze svého běžného denního programu.
Mazlení a laskání
Norské lesní kočky jsou tvorové, kteří si zaslouží velkou lásku a pozornost. Jsou vysloveně přítulní, což ovšem neznamená, že by svou vztahovou osobu sledovaly na každém kroku nebo jí ustavičně seděly na klíně. Přes svou mimořádnou přítulnost k lidem si norky zachovaly svou nezávislost a roztomilou svéhlavost. Nijak je nepotěší, když je chce někdo proti jejich vůli brát do náručí nebo držet násilím na klíně. Pokud si norská lesní kočka přijde sama od sebe pro pohlazení, je to v pořádku; pokud naopak touží po odstupu, měli bychom to také respektovat.
Horko! Raději ne!
Horko je velmi nepříjemné téma. norky sice během výměny srsti ztrácejí spoustu hřejivých chlupů a až kilogram tělesné váhy (zimního ,,špeku"), ale přesto je dusné horko a dlouhodobá vedra dokážou pořádně potrápit. Pokud teploty vyšplhají přes 30 °C, cítí se většina norských lesních koček velmi špatně. To si pak vyhledají nejchladnější místo v domě a tam většinu dne prospí. Večer jsou samozřejmě odpočinuté a připravené ventilovat nashromážděnou energii…
Sociální a zvědavé
Norské lesní kočky se zajímají o vše, co se děje kolem nich. Jejich pozornost přitahují i jiná domácí zvířata nebo děti. K cizím tvorům někdy zpočátku přistupují se značnou dávkou nedůvěry, ale to se velmi brzy změní. Když si jednou zvykne na přítomnost dítěte nebo psa, chová se vůči novému členu rodiny většinou velmi vstřícně, a je dokonce ochotna navázat těsné přátelství. Měli bychom ovšem dbát na to, aby kočka měla vždycky možnost stáhnout se do ústraní, když už má dost nešikovných dětských rukou nebo hravých štěněcích tlapek.
Mistrovské dílo
Norské lesní kočky jsou mistrovským dílem evoluce. Jejich organismus se optimálně přizpůsobil proměnlivému subarktickému klimatu skandinávských lesů. Norské zimy jsou ledově chladné, v létě tu bývá nepříjemné horko. Toto proměnlivé podnebí vyžaduje od místních zvířat maximální přizpůsobivost. Tato kočka zvládla tento úkol na jedničku: během zimy má nádhernou srst: silná hřejivá podsada chrání před ledovými teplotami; vnější vrstva srsti je pokryta mastnými vodoodpudivými chlupy, které účinně ochraňují tělo před vlhkostí a větrem. Na uších rostou bujné chomáče chlupů, které chrání citlivý boltec před chladem. I chomáče chlupů mezi prsty patří k charakteristickým znakům norské lesní kočky: brání propadání do hlubokého sněhu při toulkách lesem a šetří kočce síly.
Vikingská kočka, nebo skotská směs?
Dodnes není jasné, z jakého typu norské lesní kočky pocházejí. Jejich fenotyp nám při pátraní moc nepomůže: teoreticky by se pod vlivem subarktického klimatu podobně proměnila každá domácí kočka. Studené zimy způsobují, že jsou kočky časem větší, těžší a odolnější. I odolná struktura srsti je přímým důsledkem klimatických vlivů. Předpokládá se, že původně ve Skandinávii neexistovaly žádné místní divoké kočky. To tedy znamená, že předkové norských lesních koček se museli dostat do norských lesů s pomocí člověka. Původ těchto koček se snaží vysvětlit několik různých teorií:
1.Vikingové přivezli na svých lodích do Skandinávie skotské divoké kočky. Některá zvířata utekla a založila divokou populaci.
2.Norky jsou potomky zdivočelých domácích koček, které se spářily se skotskými divokými kočkami dovezenými Vikingy.
3.Norské lesní kočky pochází od tureckých angor dovezených do Skandinávie v 16. století, které se zkřížily s potomky skotských divokých koček..
4.Zdivočelé čistokrevné angory se přizpůsobily drsnému klimatu a vytvořily základnu norských lesních stavů.
5.Za vznik norského lesního plemene jsou zodpovědné ruské dlouhosrsté kočky (srovnatelné se sibiřskou lesní kočkou), které byly dovezeny do Norska na lodích.
6.Norské lesní kočky jsou potomky zdivočelých domácích koček.
Kdo ví?
Teorie na téma skotských divokých koček by měly přivést znalce koček k zamyšlení. Těžko si lze představit, že by si Vikingové dali práci s chytáním plachých a agresivních divokých koček a jejich ochočováním jen proto, aby je s sebou brali na cestu lodí. Spojení se sibiřskými lesními kočkami nebo tureckými angorami zní přijatelněji. Vzdálení podobnost tu určitě je. Zda se někdy podaří objasnit jejich skutečný původ, je ovšem více než sporné.
Cílený chov
Ságami opředená minulost norské lesní kočky dává křídla fantazii. Splývá tu sen a skutečnost a dává podnět ke smělým spekulacím. Chceme-li ovšem analyzovat základ dnešního chovu, je namístě mnohem realističtější pohled: Norský lesní kocour jménem Pans Truls byl kmotrem prvního standardu a položil základní kámen budoucího chovu. (První standard vypracoval již v roce 1972 Norske Rasekattenklubbers Riksforbund (NRR), ale FIFe oficiálně uznala toto plemeno až v roce 1976. V roce 1977 získaly norské lesní kočky poprvé status šampionů.) Od té doby bylo možno registrovat a vystavovat nové přírůstky, které odpovídaly tomuto standardu. Tehdy byly povoleny všechny barevné variety. Později byly barevné rázy rozděleny na agouti a non-agouti; V roce 1983 došlo k dalšímu rozdělení na kočky s bílou barvou a bez ní. V roce 1992 již byly známy první lesní kočky v barvách cinnamon a fawn. Standardem neuznávané barvy rozštěpily chovatelskou obec na 2 skupiny: mnozí nové barevné rázy (registrované předtím občas jako chocolate a lilac) striktně odmítali a poukazovali na to, že nová barevná varieta může přinést jen nesnáze. Cinnamon a fawn jsou dosud předmětem diskusí a standard je neuznává: přesné určení barev je obtížné; mnozí chovatelé se obávají cizího zakřížení a označují neobvyklé barevné variety skepticky za nové mutace.
Nový standard
Od 1.ledna 2000 platí nový standard FIFe. Není zaměřen na změny stávajícího typu norské lesní kočky. Naopak přesněji formuluje určitá kritéria a výslovně klade důraz na stavbu těla a kvalitu srsti koček. Cílem dnešního chovu je zachování charakteristických znaků norské lesní kočky.
Péče
Norské lesní kočky jsou vysloveně nenáročné na péči. Přestože patří k polodlouhosrstým kočkám, nevyžaduje jejich typická srst zdaleka takovou péči jako například dlouhá srst perských koček.. Kromě období výměny srsti, k níž dochází dvakrát ročně a která souvisí se značnými ztrátami srsti, postačí jednou až dvakrát týdně kočku vykartáčovat. Pokud dojde k mírnému zplstnatění, můžeme ho s trochou šikovnosti rozmotat. V období výměny srsti se doporučuje každodenní kartáčování.
Doba vzniku: 30. léta 20. stol.
Místo vzniku: Norsko
Předkové: selské kočky
Jiný název: skogkatt nebo skaukatt, Wegie
Hmotnost: 3-9 kg
Povaha: rezervovaná a spokojená
Péče o srst: průměrná péče
Vlastnosti: tichá a soběstačná

norská lesní kočka

8. února 2008 v 15:31 plemena koček
Obrazek
Norská lesní kočka je jedno z nejstarších plemen, vzniklo pravděpodobně z angorských koček, které byly do Norska dovezeny v 16.století. Vyznačují se klidným charakterem, trpělivostí a nevázaností. Obrazek
Norská lesní kočka je jedno z nejstarších plemen, které vzniklo na bázi nečistokrevných koček. Je nejrozšířenější zejména v zemích severní Evropy, tzn. Norsku, Švédsku, aj. Standard byl uznán v roce 1977.
Existuje několik verzí o vzniku těchto koček. Nejpravděpodobnější verze je, že se vyvinuly z angorských koček, které byly do Norska dovezeny v 16.století. Zde se tyto kočky přizpůsobovaly drsnému klimatu a podnebním podmínkám, často lezly po stromech a lovily ryby. Díky tomu se jim také vyvinuly jejich silné drápy. Existuje však i domněnka, že norská lesní kočka je angorskou mutací divoké kočky Felis silvestris grampia, kterou ze Skotska dovezli Vikingové. Na starých dřevorytech byla bohyně Frea často zobrazována v trize, zapřáhnuté kočkami, velice podobnými norským lesním.
Obrazek Norská lesní kočka je středních až velkých rozměrů. V rozmezí 3 až 9 kg.
Norská lesní kočka má srst je dlouhou, zdvojenou, hladkou, přiléhající k tělu, s dobře zřetelným hustým podsrstím. Na tvářích vytváří licousy, na zadní části těla a zadních končetinách tzv. "kalhoty". Každý rok jim také do zimy vyrůstá okolo ramen a krku tzv. "límec", který se v létě ztrácí. Zbarvení je nejrůznější, stejně jako u evropských krátkosrstých. Podle barvy srsti se dělí na čtyři druhy.
Trojúhelníkového tvaru, dlouhá, bez znatelné hranice mezi čelem. Brada je Obrazek masivní, čelisti plné, s licousy.
Nos je dlouhý a široký.
Dlouhé, jejich konce jsou špičaté a mají štětečky, vzhledem stejně jako rys, stojaté, široce posazené.
Norská lesní kočka má velké, kulaté a jasné oči. Jejich barva může být libovolná, ale v zásadě je v souladu s tělem.
Statné, dostatečně masivní, avšak pružné. Krk je dlouhý a svalnatý. Hrudník a ramena jsou dobře vyvinuté. Záda a břicho má široké a pevné. Nohy jsou dlouhé a silné, zadní jsou o něco delší, než přední. Tlapy má široké a kulaté, na pohled těžké.
Je dlouhý a typický pro tato plemena koček. Je pokrytý dlouhou srstí, která plihne a zakrývá zadní končetiny.
ObrazekNorská lesní kočka se vyznačuje klidným charakterem, trpělivostí a nevázaností. Je dost živá a energická, někdy je však plachá, samotářská a hledá ústraní.
Vnějšími tvary připomíná rysa. Podobná je také Turecké van a Mainské kočky.
Norská lesní kočka nevyžaduje žádnou zvláštní péči.

tohle dělají psům čínani!

8. února 2008 v 13:57 týrání zvířat a pokusy na nich
Hrůza.........
Mají prázdný pohled, tuší, jaký osud jim ruka řezníka v nejbližších okamžicích připraví. V Číně platí psí maso za nejlepší pochoutku, při procházce tamními městy nelze nenarazit na čerstvě vyuzená těla zvířat, ke kterým se v jiných koutech světa lidé chovají lépe než k vlastním dětem. Na přání je také před vámi popraví a osmaží autogenem!
Při pohledu na bílá, oholená těla psů se člověku zvedne žaludek. Podobně špatně je zbytku celého světa, ovšem s kulinářskou situací v Číně je každý boj marný.
Je to, jako kdybyste vzali malému dítěti čokoládu, Číňané bez své pochoutky prostě nebudou. Lékaři nepřestávají upozorňovat na nebezpečí, které se za konzumací neobvyklého pokrmu skrývá. Většina psů na čínských tržištích pochází z ulice, jsou nakaženi mnoha infekcemi, které mohou být člověku nebezpečné.
Také milovníci a ochránci zvířat bijí na poplach - je morální zabíjet zvířata s tak lidským pohledem? Thajští či tibetští taoisté a buddhisté věří, že ve psech a kočkách se skrývá reinkarnovaná lidská duše. Pro obyvatele nejlidnatějšího státu světa jsou však tito domácí mazlíčci jenom kusem masa.
Osmažené psí vnitřnosti patří k vybraným lahůdkám čínské tabule

otřesné obrázky

8. února 2008 v 13:56 týrání zvířat a pokusy na nich
Každou vteřinu je ve vivisekčních laboratořích na celém světě zabito 33 zvířat. Denně jsou to téměř 3 milióny, ročně 1 miliarda a 40 milionů zvířat. V drtivé většině připadů umírají tyto oběti lidské samolibosti zbytečně.

Až 90 procent všech pokusů na zvířatech je nakonec vyhodnoceno jako bezvýznamných pro člověka.

Z lidských nemocí byly u zvířat pozorována méně než 2 procenta.

Mezidruhové rozdíly jsou natolik propastné, že nelze například výsledky získané pokusy na jednom druhu hlodavce s jistotou aplikovat na druh jiný, často není ani možné převádět výsledky získané na jedné myši na myš jinou.

90 až 95 procent testovaných produktů, které se na zvířatech ukázaly jako účinné a bezpečné, se při klinickém testování na lidech projevilo jako látky neúčinné či dokonce nebezpečné. Například Contergan měl pomáhat těhotným ženám proti ranní nevolnosti. Úspěšně prošel testy na zvířatech, u člověka však fatálně selhal a způsobil asi 10 tisíc defektních porodů. Mexaform, prostředek na pročištění organismu a dezinfekci střev, zapříčinil ochrnutí dolních končetin u více než 200 tisíců lidí. Eraldin, lék proti nemocem srdce, zabil desítky lidí a u další stovky oslepil. Clioquinol, lék užívaný proti průjmu, je odpovědný za oslepnutí či obrnu tisíců lidí. Na seznamu obdobných omylů jsou desítky položek.

Naproti tomu jiné léky, které by testy na některých zvířatech neprošly, může člověk bez problémů využívat. Penicilin zabíjí morčata, Aspirin je smrtelný jed pro kočky a způsobuje rození deformovaných mláďat u krys, opic, prasat, psů a dalších druhů zvířat. Insulin je příčinou deformací u králíků a myší.

Zvířata nejsou alkoholici, nejsou kuřáci, nejsou drogově závislá, netrpí na deprese a ani se nemusejí léčit kvůli obezitě. Přesto jsou u nich zcela nesmyslně tyto fenomény uměle vyvolávány a posléze léčeny.

Kouření bylo označeno jako zdraví neškodné, protože v laboratořích nebyla u zvířat prokázána rakovina následkem inhalace tabákového kouře. O škodlivosti kouření u člověka však není pochyb.
Několik obrázků týrání zvířat, poslední varování , je to vážně hrozný...........
Takhle bych s něma ráda zatočila..........

lov verlyb a delfínů

8. února 2008 v 13:54 týrání zvířat a pokusy na nich

VELRYBY A DELFÍNI
V OHROŽENÍ

Přítel člověka a přesto je zabíjen!

Vztah mezi člověkěm a kytovci trvá již tisíce let. Delfíni se objevují již na prehistorických rytinách z jižní Afriky. Na Krétě byli dokonce delfíni uctíváni jako bohové. Také velryby jsou zmiňovámy od pradávna, byť jejich pověst není vždy tak jednoznačně kladná jako pověst delfínů. Novozélandští Maorové však dodnes uctívají delfíny, ale i velryby jako magická a posvátná zvířata. Zprávy o přátelství kytovců s člověkem nejsou pouhé báje. Jen v tomto století existuje několik doložených případů, kdy se delfíni neostýchali kontaktu s člověkem.
Mrtvá velryba

Lov velkých kytovců - velrybářství

Lov velryb ve člunech a pomocí harpuny připojené k lanu je prastarým způsobem získávání obživy. Rozmach moderního velrybaření v druhé polovině minulého století a průmyslové velrybaření ve 20. století však způsobily ve všech mořích světa tak rozsáhlou decimaci velrybích populací, že několik druhů velkých kytovců je dnes na pokraji naprostého vyhynutí.
Za pouhých osmdesát let 20. století ulovili velrybáři více než 2 miliony velryb! Nízká rozmnožovací schopnost velryb (samice za celý život porodí v průměru jen 7 až 10 mláďat) a snížená genetická rozmanitost populací mnoha druhů velryb by mohly znamenat, že některé druhy velryb jsou odsouzeny k vymření.

Putování za velrybami

Průmyslové masakry

V roce 1868 uvedl Nor Svend Foyn na trh nový, a pro účel vysoce efektivní vynález - harpunové dělo. Osud velryb byl zpečetěn. Spolu s užíváním lodí poháněnými parními stroji to znamenalo, že i ty nejrychlejší a největší druhy velryb se pro velrybáře brzy staly snadnou kořistí. Ve dvacátých letech bylo podle údajů samotných velrybářů ve vodách Antarktidy uloveno 134 307 velkých kytovců, především plejtváků obrovských. V té době se ve světových mořích objevily velrabářské flotily sestávající z mateřské zpracovatelské lodi - doslova plovoucí továrny - doprovázené harpunovými loděmi. Velrybáři nyní mohli strávit na moři několik měsíců a zároveň přitom dovedně a rychle zpracovávat ulovené ryby.

Zabíjení

Většina diskuzí o zabíjení velryb je zaměřena na jejich vysoký stupeň vědomí a tudíž schopnost trpět, a na nutnost chránit je před vyhynutím. Zkusme se zabývat otázkou, jak dobře nebo špatně odpovídají metody zabíjení ideálu, kterým je okamžité usmrcení nebo znecitlivění proti bolesti. Ověřovala se účinnost metod, kterou používali norští velrybáři v letech 1992 - 93. Velryby byly střeleny harpunou s výbušnou hlavicí. Asi polovina (349 z 811) byla zabita "okamžitě" (do 10 sekund). Přes 90% zahynulo do 10 minut, ale pár jich přežilo až 50 minut. Jsou to hodnoty lepší než z předešlého měření při průmyslovém lovu velryb v roce 1984 - 86, kdy 16% bylo stále ještě naživu 15 minut po první střele. Tyto údaje však neberou v úvahu strach a vyčerpání, kterým můžou (a nemusí) velryby trpět během lovu trvajícího až hodinu. Humanitární a ekologické argumenty ve prospěch záchrany velryb jsou velmi pádné. Moderní, nemilosrdně účinné metody pro zabíjení velryb je vystavují kratší době strachu a stresu, než je doba při většině druhů "sportovního zabíjení", kdy se používá návnady nebo vlasce.

První pokusy o ochranu

Drastické poklesy počtů velryb v první polovině 20. století a zaplavení trhu velrybím tukem zásadně ohrozily další existenci velrybářského průmyslu. V roce 1931, kdy 93% světového úlovku velryb již pocházelo z antarktických moří, byla 26 velrybářskými státy podepsána Mezinárodní úmluva o regulaci velrybaření a v roce 1938 byla vytvořena první chráněná oblast pro velryby v mořích kolem Antarktidy. Roku 1949 byla založena Mezinárodní velrybářská komise (IWC), jejiž cílem bylo vytvořit ekonomicky trvale udržitelné velrybaření. Komise však byla pouze jakýmsi "klubem" velrybářů a jen němě přihlížela decimování. Již v roce 1955 byla Antarktida opět zpřístupněna velrybářům.

Cesta k celosvětovému zákazu

Teprve v 70. Letech nastal uvnitř IWC obrat. Další zjevné poklesy velrybých populací (většina velrybých druhů byla v této době z komerčního hlediska považována za vyhynulou) a silný nátlak veřejnosti na politické činitele, vyvolaný ráznými protesty skupin na ochranu životního prostředí, především organizací Greenpeace, vedli k prvním skutečným krokům k rozumné a ůčinné ochraně velkých kytovců. V roce 1979 byla vytvořena chráněná oblast Indického oceánu a byl zakázán průmyslový lov všech druhů velryb, kromě ještě poměrně hojného plejtváka malého. V témže roce byla uzavřena poslední australská velrybářská stanice a v roce 1981 byl IWC zakázán lov vorvaňů.
V roce 1982 hlasovali delegáti IWC pro všeobecné moratorium na komerční lov všech druhů velryb, včetně plejtváka malého. Toto moratorium bylo znovu obnoveno v roce 1992. Od roku 1985, kdy celosvětový zákaz veškerého komerčního lovu velryb nabyl platnosti, však bylo do r.1993 uloveno 14 000 velkých kytovců.

Lov nekončí

Zadní vrátka
Stanovy IWC umožňují členským zením odvolat se proti jakémukoli usnesení komise do stanovené lhůty 90 dnů. Učiní-li tak, rozhodnutí komise přestává být pro tyto země závazné. V roce 1982 se proti moratoriu na lov velryb odvolaly Sovětský svaz, Norsko, Japonsko a Peru. V roce 1987 však i tyto země přestaly pod hrozbou obchodních sankcí ze strany USA lovit velryby pro obchodní účely.
"Vědecký lov"
Statut IWC ovšem umožňuje lov velkých kytovců pro tzv."vědecké účely". Každá země IWC může "zabít, ulovit, nebo zpracovat velrybu pro účely vědeckého výzkumu". Island, který se proti moratoriu neodvolal, již v roce 1985 ulovil 200 velryb v rámci tohoto "vědeckého lovu". Japonsko každoročně od roku 1987 loví zhruba 330 plejtváků malých ve vodách kolem Antarktidy pro "vědecké účely" a Norsko také dodnes provozuje tento lov. Vědecký výbor IWC ovšem opodstatnění tohoto lovu opakovaně ostře kritizuje a delegáti IWC v posledních letech odsouhlasili několik rezolucí, které počínání těchto zemí tvrdě odsuzují. Nejenže existují nenásilné způsoby vědeckého výzkumu kytovců, ale některé údaje získané lovem dnes vědci nepoužívají. Island sice v roce 1990 přestal lovit pod záminkou "vědeckého výzkumu" a poprvé po 43 letech nebyla v islandských vodách člověkem ulovena jediná velryba, ale tentýž rok zažádal IWC o povolení komerčního lovu plejtváků malých. Poté, co mu IWC nevyhověla, rozhodl se Island v roce 1992 IWC opustit. Doposud však velrybaření neobnovil.
Tradiční lov neboli lov za účelem "nutné obživy"
Pravidla IWC umožňují původním obyvatelům Grónska a Kanady, ale i jiných oblastí, lovit malé počty velryb pro "účely obživy nezbytné k životu". Tato výjimka však byla několokrát od schválení moratoria na lov velryb zneužita a Japonsko a Norsko sa nadále neúspěšně snaží přesvědčit IWC, že pobřežní lov je "součástí jejich tradice" a žádají pod touto výjimkou povolit velrybaření.

Obnovení komerčního lovu

Největším ohrožením dalšího přežití velkých kytovců je však v současné době obnovení komerčního lovu norskými velrybáři. Norská vláda v roce 1993 navzdory platnému moratoriu a hlasitým protestům ze strany IWC, Evropského parlamentu a vlády USA povolila obnovení komerčního lovu plejtváků malých ve vodách severovýchodního Atlantiku. V roce 1993 bylo uloveno 157 těchto malých velryb. Jestliže Norsko nepodlehne mezinárodního tlaku a norští velrybáři budou v komerčním lovu pokračovat, existuje vážné nebezpečí, že i jiné státy obnoví lov velryb.

Velrybí maso

Velryby se kdysi lovily pro kostice, tuk a v menší míře také pro maso (u vorvaňů se ještě zužitkovával tzv. spermacet, vysoce kvalitní tuk a ambra, zvláštní a vzácná tuhá hmota pocházející ze žaludku, která se prodávala za velmi vysoké ceny a používala se do parfémů). Všechny tyto produkty kromě velrybího masa dnes již spolehlivě a levně nahradil chemický průmysl (i když jeho rozvoj má také záporné stránky v podobě znečištění životního prostředí). Velrybáři kdysi naprostou většinu masa vyhazovali zpět do moře, jelikož lov byl zaměřen na získávání velrybího tuku. V Japonsku se velrybí maso stalo významnou složkou výživy obyvatelstva po skončení druhé světové války, kdy byla tato zdevastovaná země nucena využít každý dostupný zdroj bílkovin. Na jídelníčku luxusních restaurací sa dostalo až v osmedátých letech. Vzhledem ke všeobecnému zákazu komerčního lovu je totiž velmi žádané, a tudíž i drahé, a do Japonska se dnes dokonce pašuje. Na trh jej dodávají i "vědci", kteří jej ve skutečnosti k výzkumu vůbec nepotřebují.

Hospodaření s velrybami ?

Když IWC v roce 1982 vyhlásila moratorium na veškerý komerční lov všech druhů velryb, pověřila zároveň Vědecký výbor IWC k vypracování nových matematických pravidel na regulaci a omezení lovu velryb. V roce 1994 byla tato nová pravidla IWC (takzvaná Revised management procedur (RMP) - Upravené postupy při řízení velrybaření) v principu schválena. To však neznamená, jak tvrdí Norsko a Japonsko, že komerční lov velryb může být obnoven. Současné stavy naprosté většiny populací velryb jsou takové, že podle nových pravidel by jajich lov měl být zakázán ještě desítky, ne-li stovky let - IWC by naměla povolit ulovení ani jediné ohrožené velryby. Greenpeace spolu s jinými organizacemi na ochranu životního prostředí žádá, aby nová pravidla byla dále upravena.
Přitom musejí být brány v úvahu následující skutečnosti:
  1. Nové poznatky o podvádění IWC ze strany velrybářských států. Sověti např. v roce 1961 nahlásili IWC, že čtyři velrybářské flotily ulovily ve vodách Antarktidy 270 keporkaků. Ve skutečnosti však jen jedna z těchto flotil ulovila 1 568 těchto velryb.
  2. Vážné nedostatky a nespolehlivosti současných metod odhalování stavu velrybích populací: dva různé odhady počtů plejtváka malého ve stejné antarktické oblasti získané dvěma různými expedicemi se například lišily o celých 250%.
  3. Stále se zhoršující stav mořského ekosystému a jiné lidské tlaky na kytovce.
  4. Níská rozmnožovací schopnost velryb. Podle matematika Colina Clarka dokonce není možné vytvořit trvale udržitelní a zároveň ziskově orientovaný způsob využívání pomalu se množících populací, jelikož zisk ze zabití celé populace najednou je větší než zisk plynoucí z postupného využívání této populace.
  5. Žádná pravidla velrybaření doposud v tomto století nezastavila decimování velrybých populací vedoucí téměř k vyhubení některých druhů.
Z těchto důvodů je dnes velrybaření naprosto neoprávněné.

Vybíjení malých kytovců

Lov pro maso
Způsob lovu je přitom značně mimořádně krutý. Většinou se provádí tak, že rybáři hejno kytovců obklíčí v zátoce, naženou je na mělčinu a hromadně je ubodají dlouhými tyčemi. Mrtví a zranění kytovci jsou posléze vyvlečeni na pláž. Mnoho raněných jedinců přitom pomalu a bolestivě umírá na pláži postupným vysycháním, tísněno vahou vlastních těl, která již nenadlehčuje voda.
Delfíni a jejich příbuzní jsou loveni i v jiných koutech světa. V Peru dnes hyne rukou rybářů zhruba 10 000 delfínů ročně. Jejich lov se rozšířil v 70. letech úměrně s postupnýcm zhroucením peruánského rybolovu sardele obecné, které způsobila změna teplého mořského proudu El Niňo. Již předtím prodávali rybáři maso kytovců, kteří se jim náhodou zapletli do sítí a utonuli. Maso je však používáno jako návnada pro lov krabů!
Lov na "ochranu" rybolovu
Nevíme přesně, kolik delfínů a jiných kytovců každoročně zabíjejí rybáři ve jménu ochrany svého živobytí, jsou to ale pravděpodobně tisíce těchto tvorů. Rybáři se totiž mnohdy mylně domnívají, že kytovci a jiní mořství savci nesou zodpovědnost za úpadek zásob ryb. Skutečnou příčinou je přitom většinou samotné plenění rybích zásob nadměrným průmyslovým rybolovem, k němuž se přidávají i změny mořského proudění.

Kytovci jako nechtěná spolukořist rybolovu

V rybářských sítích každoročně zahyne milion kytovců převážně menší a střední velikosti. Na rozdíl od ryb se kytovci a jiní mořstí savci musejí pravidelně vynořit nad vodní hladinu, aby se mohli nadechnout. kytovec, který se zaplete do rybářské sítě, utone, jakmile mu dojde vzduch.
Rybolov dlouhými vlečnými tenatovými sítěmi unášenými mořským proudem
Užívání obrovským až 65 km dlouhých a několik metrů širokých sítí, které jsou po oceánech taženy rybářskými loděmi anebo jsou ponechány napospas mořským proudům a posléze spolu s kořistí vytaženy z vody, vedlo v tomto století k usmrcení miliónů kytovců. Tyto sítě jsou používány především k lovu tuňáků, sépií a lososů. Ve vodě však představují neviditelnou oponu, která se stává smrtelnou pastí pro mořské savce, ptáky, ohrožené druhy želv a karet a mnoho vzácných ryb. Protože průmyslové rybářské flotily nejsou na lov těchto druhů živočichů vůbec zaměřené, jejich smrt je naprosto zbytečná - nechtěné úlovky jsou většinou vyhazovány zpět do moře! Části roztrhaných, zamotaných i jinak poškozených, pro lov nepoužitelných sítí odhazují rybáři často přímo do moře, některé sítě zůstavají v moři zapomenuty, což způsobuje smrt desetitisíců mořských živočichů a ptáků.
Lov tuňáků a jiných ryb s použitím vakových sítí - takzvané "obkružování"
Bylo zjištěno, že pod hejny malých kytovců se mnohdy v hloubce zdržují velká množství tuňáků. Zdá se, že delfíni a tuňáci spolu cestují mořem, ale biologická podstata tohoto vztahu nebyla doposud vědci vyjasněna. Rybáři však tohoto jevu využívají již od roku 1959 pro průmyslový lov tuňáků. Metoda zvaná obkružování, kteráse užívá zejména ve vodách východního tropického Tichomoří, každoročně způsobuje úmrtí až 100 000 tisíc kytovců. Spočívá v tom, že rybářská loď s pomocí rychlých člunů obkrouží hejno delfínů s takzvanou vakovou sítí, která sahá do značné hloubky. Při stažení zachycuje síť nejen tuňáky, ale i delfíny plovoucí nad nimi. Při jenom použití mohou zemřít až tisíce delfínů.
Od 70. let se sice při lovu tuňáků používají různé metody, které mají snížit zbytečná úmrtí kytovců, avšak jejich účinnost je přinejmenším nedostačující. V říjnu 1992 zakázala Evropská společenství užívání těchto sítí na lodích registrovaných v zemích ES. Také ve Spojených státech je tato rybářská praxe zakázána. Nejen to; v USA je zakázán dovoz tuňáků ze zemí, které nadále "obkružování" požívají. Doposud ovšem neexistruje žádný celosvětový zákon nebo rezoluce OSN, která by lov s vakovými sítěmi omezovaly.

Nadměrný rybolov

I v České republice můžeme vidět sea-food prodejny, kde se prodávají i živí, v ledu uložení, nebo v igelitu hermeticky uzavření mořští živočichové. Doufáme, že po přečtení výše uvedených faktů, nepodpoříte toto šílené zabíjení návštěvou takovéto prodejny. Děkujeme vám za zvířata, která se sama nemohou bránit.

v téhle době žijeme

8. února 2008 v 13:49 týrání zvířat a pokusy na nich
Na těchto králíčkách byly testovány různé výrobky (kosmetické a spousty jiných). Dnes už nežijí. Těchto několik králíčků je jen malinká část z miliónů a miliónů zvířat, která trpí, trpěla a budou trpět kvůli testování výrobků na zvířatech.
A zde jsou jen králíčci...
Chcete vidět víc?? Psi, kočky, potkany, koně, opice a jiná zvířata??
Potom se podívejte sem: ZDE Ale varuji!! Je to jen pro silné žaludky!!
Chcete se těmto výrobkům vyhnout?? Podívejte se sem a poučte se, co kupovat a co NE.
Výrobky testované na zvířatech: ZDE
Výrobky NEtestované na zvířatech: ZDE
PROSÍM. ŠIŘTE TENTO ČLÁNEK PO INTERNETU A POMOZTE ZASTAVIT TOTO NESMYSLNÉ VRAŽDĚNÍ ZVÍŘAT!!!!


pošlete to dál!

8. února 2008 v 13:40 týrání zvířat a pokusy na nich
Jestli máte blog,zkopírujte si to na něj!!!!Prosím,nic to nestojí,zabere to jen pár minut vašeho času a pomůžete tím zvířatům na nichž byla testovaná kosmetika!
Takhle by vypadaly ženy, na kterých by se testovala kosmetika, tak jako na zvířatech
Zkopírujte si to prosím do blogu. Je to hnus.
Moc vás prosím!!!Jestli máte blog,tohle šiřte dál!
Zamýšlel jsi se někdy nad tím co se s tane s koněm, když je už příliš starý a nemůže běhat?

Nebo jakým postupem se dnes vyrábějí šampony a všechny různé kosmetické doplňky?

Kolik králíků a myší je v laboratořích utrápeno k smrti?
Ne?

Já na to myslím velmi často

Třeba na to jak se testují různé kosmetické přípravky a jiné věci na králících.

Tak například taková náplast.

Jak udělat náplast,aby nedráždila lidskou kůži? Jak to zjistit?

Jednoduše

Vezmete králíka a nalepíte mu na srst náplast
Prudce strhnete

Srst sleze

Máte holou kůži

Na tu nalepíte náplast

Prudce strhnete

Objeví se krvavá rána

Nalepíte náplast

Prudce strhnete ....

Pokračujete dokud nejsou vidět žebra
Pěkné, vidtě? A takhle to chodí ve všech laboratořích. Toto se dělá jen u králíků, protože jako jediní mají stejně citlivou kůži jako člověk.
Ale to není vše

Nyní si vezměte například kočky.

Roztomilé domácí zvířátko, že?

Teď si představte laboratoř

Kočka má svázané nohy aby se nemohla hýbat

Proč na ní nevyzkoušet, jestli nově vyrobený šampon
Neštípe do očí?
Proč by ne, nic vám to nezakazuje

Jednoduše vezmete kočku a nalijete jí tekutinu do očí

Samozřejmě se víčka nejprve upevní aby je zvíře nemohlo zavřít

Pravděpodobnost že kočka oslepne je 100%

Ale to přece nikomu nevadí, že

A to už radši nerozvádím co se stane, když se na zvířeti testuje nový prášek nebo jiné věci, které se musí sníst ...
Je vážně nepříjemné popisovat, co se děje v těle zvířete, které tenhle sajrajt spolklo ...


A teď už jen malý výčet a pár obrázků

Víš, kolik zvířat je denně zabito jen kvůli srsti?
Kolik delfínů je denně chyceno a následně zabito nepozornými rybáři?
A musí k tomu všemu dojít?
Copak se v dnešní době neobejdeme bez kožichů z pravé zvířecí kůže, všemožných kosmetických ptákovinek a jiných věcí? Tyto věci se přece dají získat i jinak. Kožichy se dají vyrobit a kosmetika se dá testovat hormonálně.
Ale je vůbec naděje, že to lidé pochopí?

Jestli budeme takto pokračovat dál, tak za 10 let budou všechny druhy na vymření. Všechny.

Proto vás prosím, pošlete tuto zprávu všem lidem, kterým není příroda lhostejná a na konec se podepište.

mainská mývalí kočka

8. února 2008 v 7:17 plemena koček

Mainská mývalí kočka

Historie
Mainská mývalí kočka je jedním z nejstarších amerických kočičích plemen. Byla pravděpodobně vyšlechtěna křížením robustních amerických koček z oblasti Nové Anglie a Maine, které pro chladné a drsné podnebí této oblasti byly vybaveny hustou srstí, s dlouhosrstými kočkami z Evropy. Ty sem přiváželi námořníci ze severu Evropy (Norská lesní kočka). Protože připomínala mývala - svým huňatým ocasem, zbarvením, způsobem lovu, dostala se tato charakteristika i do jejího jména. Poprvé byly mainské mývalí kočky vystaveny v roce 1860 na výstavě koček v New Yorku a v roce 1861 bylo plemeno zaregistrováno. Roku 1895 se toto plemeno stalo vítězem výstavy v Madison Square Garden. Poté, co se do Spojených států dostaly perské kočky, zájem o mainskou mývalí kočku pohasl a renesance plemene nastala až po roce 1953, kdy byl založen Ústřední klub chovatelů mainských mývalích koček. V roce 1976 byla založena Asociace chovatelů a příznivců mainských mývalých koček a v témže roce bylo plemeno také oficiálně uznáno.
Standard
Mainská mývalí kočka je robustní plemeno. Běžně váží 3-6 kg, ale byly zaznamenány i výrazně těžší exempláře (10 i více kg).Má polodlouhou srst, hustou a huňatou, s hedvábnou texturou. Srst je kratší než u jiných dlouhosrstých koček a chlupy nejsou stejně dlouhé. Výrazným znakem je tzv. límec kolem krku s delší a jinak zbarvenou srstí. V barvě srsti jsou povoleny rozpoznatelné barvy a textury srsti. Chová se v jakékoliv barvě a kombinaci barev, nejznámější jsou barvy čokoládové, lila a s odznaky.Má velké kulaté tlapky s polštářky zbarvenými jako srst, nohy středně dlouhé a silné. Ocas je silný sdlouhou splývající srstí.
I když má dosti velkou, klínovitou hlavu, v poměru k tělu působí menším dojmem.Nos je středně dlouhý. Uši velké, ke špičce se zužují. Oči mají být velké, mírně šikmé. Jsou zelené, zlaté nebo měděné barvy, bílá varieta může mít oči i modré či dokonce každé oko jinak zbarvené. Mainská mývalí kočka dospívá až po třetím roce života. Délka i s ocasem může přesáhnout až metr.
Povaha
Tyto kočky mají přátelskou a hravou povahu, která jim vydrží až do stáří. Je to velmi přítulné a společenské plemeno. Ozývá se jemným, cvrčivým hlasem. Protože je po svých předcích geneticky přizpůsobena na drsné podmínky, nevadí jí spát na nepohodlných a neobvyklých místech, často je ve spánku stulena do zcela neobvyklých pozic.
Péče
Mainská mývalí kočka potřebuje hodně prostoru pro své toulky, buď na venkově, kde má dostatek svobodného pohybu, nebo alespoň na zahradě ve městě
Rozdělení barevných variet do skupin podle barvy

Skupina I: černá, modrá bez kresby
Skupina II: jako skupina I s bílou
Skupina III: černá, modrá s kresbou
Skupina IV: jako skupina III s bílou
Skupina V: červená, krémová s kresbou, černě a modře želvovinová s kresbou
Skupina VI: jako skupina V s bílou
Skupina VII: černě, modře, červeně a krémové stříbřitá, černě a modře želvovinová stříbřitá s kresbou, všechny barvy kouřové s kresbou
Skupina VIII: jako skupina VII s bílou
Skupina IX: bílá s modrýma, oranžovýma a různobarevnýma očima.
Mainská mývalí kočkaMainská mývalí kočka
Mainská mývalí kočka
Mainská mývalí kočka

javánská kočka

8. února 2008 v 7:12 plemena koček

Javánské kočky.

Původ.

Javánská kočka Angličané dlouho označovali javánky tvrdošíjně za angorské kočky,přičemž tím v žádném případě nemysleli turecké angory.U FIFe jsou od roku 2004 javánky označovány jako orientální dlouhosrsté kočky.První javánky údajně pochází ze spáření červeného habešana a siamky sealpoint.Jistá anglická chovatelka měla vlastně jen v plánu dostat do své chovné linie gen pro skořicovou barvu(cinnamon),což se díky spáření povedlo.Jednobarevná dlouhosrstá koťata byla zpočátku náhodným produktem,ovšem jak se později zjistilo velmi atraktivním.Otázkou ovšem zůstává, zda to lze skutečně považovat za prvopočátek javánek.Jiné doklady o tom neexistují.

Povaha.

Javánky jsou vysloveně hravé.Většinou srší energií a vnášejí do všedního života rozruch.K repertoáru javánek patří i bujnost,radost ze hry a drobné žerty.Mnohostranná povaha krásek s tajemnýma zelenýma očima však má i jiné tváře:javánky umějí být i tiché,zdvořilé a něžné.Tito elegantní tygříci se dokáží zcela přizpůsobit svému člověku a následují ho pokud možno na každém kroku.Javánky jsou neuvěřitelně šarmantní,ale postrádají diplomatické schopnosti.Dokážou si přítulností omotat člověka kolem tlapky anebo naopak vyzařovat nejhlubší pohrdání.Javánky jsou považovány za velmi společenské plemeno.

Typ.

Elegance středně velkých štíhlých javánek je nepřehlédnutelná.Dlouhé tělo je navzdory osvalení půvabné a elegantní.Zužující se linie těla působí velice pružně.Ramena nesmějí být širší než boky.Dlouhý,tenký ocas se nerozšiřuje ani u kořene a sbíhá do jemné špičky.Středně velká hlava sedí na štíhlém krku.Je klínovitá a vykazuje rovné linie.Zřetelný klín začíná u nosu a šíří se po obou stranách v rovných liniích až k uším.Úzký čenich a středně silná brada završují vzhled typické hlavy.Velké zašpičatělé uši javánek jsou nepřehlédnutelné.Mají širokou základnu a prodlužují linii klínu.Oči jsou středně velké,mandlovitého tvaru a směrem k nosu se mírně zešikmějí.Javánky mají nádherné zelené oči.Jejich barva je v ideálním případě jasná,zářivá a intenzivně zelená.Srst javánek je jemná,hedvábná.Na těle je středně dlouhá,na límci,ramenou a ocasu,je trochu delší.Javánky nemají hustou podsadu.U FIFe jsou javánské kočky uznány ve stejných barvách jako orientální krátkosrsté,tedy bez odznaků,s barvou po celém těle.
Javánky jsou charakterní kočky vhodné pro lidi,kteří po svém boku snesou tvora se silnou vůlí.

turecká van

8. února 2008 v 7:05 plemena koček
TURECKÁ VAN
Jméno: Turecká van
Jiné jméno: turecká kočka
Tělesný typ: svalnatý
Barevné variety: červená s bílou v USA a ve FIFé také černá, modrá, želvovinová
Van je velké jezero v horách jihovýchodního Turecka u hranic s Íránem. Je to nehostinné území ve výšce asi 1600 m n. m., v zimě s častými sněhovými bouřemi. Do vesnice na břehu jezera dorazila v roce 1955 britská cestovatelka Laura Laushingtonová a našla tu neznámé plemeno kočky s dlouhou bílou srstí a odlišnými zbarveními hlavy a ocasu. Dostala darem párek koťat, které vzala domů. O čtyři roky později se vrátila pro další a představila chovatelům a milovníkům koček tureckou van.
Původ plemene
Je řazena k plemenům s polodlouhou srstí. Turecká van se vyvíjela odděleně vzhledem k zeměpisné izolaci. Je pevná a má těžší kosti, ale zbarvení jí dodává další půvab. Objev tohoto typu plemene se pokládá za čistě náhodný - paní Laushingtonová založila plemeno a pojmenovala jej podle jezera Van. Je zřejmé, že se kočky s kresbou typu van vyskytují i na jiných místech Turecka.
Tureckou van uznal britský GCCF v roce 1969. První kočky tohoto plemene pocházející z britského chovu byly dovezeny do Spojených států v roce 1970 a v roce 1985 bylo plemeno poprvé uznáno severoamerickou organizací TICA.
Vlastnosti
Typickou vlastností turecké van je bílá srst přerušená jen barevnými skvrnami na hlavě a pod ušima, rozdělenými bílým pruhem, huňatá ocas, který může být tmavěji pruhovaný. Turecká van nemá hustou podsadu a tak se češe snáz než perské kočky. Kresba typu van je způsobena genem S pro skvrnitost, který je dominantní. To znamená, že každý rodič je jeho nositelem.
Turecká van je střední velikosti, pevně stavěná. Samci jsou zvláště svalnatí na krku a ramenou. Nohy má středně dlouhé a tlapky malé a kulaté, hustě osrstěné. Srst je dlouhá, měkká a hedvábná bez vlnité podsady. Líná postupně v létě, v zimě je plemeno v nejkrásnější srsti. Výstavní standardy vyžadují krátkou, klínovitou hlavu s dlouhým nosem a velkýma vzpřímenýma ušima, posazenými blízko k sobě a hustě osrstěnýma. Oči mají být velké a oválné. Nosní zrcátko (nosík) a polštářky tlapek jsou růžové.
Barevné variety
Zbarvení původní van je bílé s červenou (zvanou auburn) kresbou, která musí mít stejný odstín na hlavě i na ocasu. V Británii se plně uznává jen kočka s červenými skvrnami a jantarovýma očima. Barva očí má být modrá, jantarová nebo u jednoho oka modrá a u druhého jantarová. Ve Spojených státech i u nás jsou uznávány i kočky se srstí černou, modrou a želvovinovou. Barva kresby dosáhne své nádherné kvality až za několik let.
Péče
Majitelé popisují tureckou van jako laskavou, temperamentní a inteligentní kočku, která dává přednost vazbě na jednoho člověka. Na svou velikost má neobyčejnou chuť k jídlu. Česání je snadné, stačí dvakrát až třikrát týdně pročesat hřebenem. Snad jen na jaře a v létě potřebuje zvýšenou péči, protože líná. Je otužilá a je ráda venku. Ideální je proto dům s uzavřenou zahradou, terasou nebo dvorkem.
Pojem "van" je někdy používán k popisu bíle skrvnitých koček jiných plemen, které mají kresbu omezenou jen na hlavu a ocas. Platí to hlavně pro americkou krátkosrstou, norskou lesní a perskou kočku.
Mezi nejpozoruhodnější vlastnosti tohoto plemene patří její vzácná obliba vody. Miluje vodu a výborně plave.
Soubor:Piper2.jpg

moje nej kámoška

7. února 2008 v 20:45 kámoši
Moje nej kámoška
Chci vám představit mojí nej kámošku-egyptskou mau(přezdívka)
Je to opravdu super holka,má bezva nápady,i když se občas na něčem nedohodnem,
a jsme nejlepší kámošky.
Trochu vám jí popíšu: -ráda leze na stromy,zídky,střechy a někdy dokonce i na nervy :)
-má hodně ráda kočky(je do nich blázen-jako já)
-dělá dost hustý vtípky ve škole
-miluje přírodu a nesnáší ty kdo ji ničí
-nenávidí vědce,kteří dělají pokusy na zvířatech
Rozhodně se koukněte na její blog:www.ivahaha.blog.cz

turecká angora

7. února 2008 v 18:01 plemena koček

TURECKA ANGORA - elegantni, stredne velka s hedvabnou polodlouhou srsti bez podsady...; tak trochu kockopes - nauci se aportovat, otvirat dvere, skakat na rameno, prijde se pomazlit, kdyz ona chce a to byva casto, na zacatku je trochu neduveriva, ale kdyz Vas pozna a akceptuje jako majitele - miluje Vas jako nic na svete...je zarliva - kdyz mate na kline jinou kocicku, hned prijde a pripomene se...je hrava,temperamentni,je jedinecna...

ZEMĚ PŮVODU:Turecko
VZNIK:15.století
BAREVNÉ VARIETY:bílá,černá modře želvovinová,krémově mramorovaná,krémově mramorovaná s bílou,modře tygrovaná,černě želvovinově kouřová
Turecka angora Joyce
Turecka Angora

birma

7. února 2008 v 17:53 plemena koček
HISTORIE..
...Bájná legenda, která tuto kočičku provází a můžete se s ní setkat v různých zdrojích literatury, pochází z Barmy a vypráví o věrném kocourovi Sinh, který prý žil v klášteře se starým lámou Mun Ha, který svůj život zasvětil bohyni převtělení, se safírovýma očima.. Jedné noci, kdy byl klášter přepaden a starý láma zemřel v modlitbách, se stal zázrak a jeho bílý kocour, který svého pána v hodině smrti neopustil, se jako zázrakem změnil....oranžové oči získaly hlubokou modrou barvu safírů, srst zezlátla, obličej, uši a ocas získaly barvu země, jen tlapky zůstaly bílé. Kocour, který dle legendy přijal duši starého lámy, zůstal se svým pánem po celých následujících 7 dní a pak také zemřel. Ještě ten den se změnily i všechny ostatní kočky v klášteře a od té doby přechází toto zbarvení na celé jejich potomstvo.
Přes všechny legendy kolem plemene, v nichž se tvrdí, že plemeno pochází až z Barmy, se spíše zdá, že její skutečný původ byl jaksi zamlžen a s jistotou se jeho přesné ztracené minulosti už nedopátráme.. V Barmě samé snad ani neexistuje důkaz o výskytu kočky, která by fenotypem Birmě odpovídala, přesto si plemeno ponechává ve jménu dovětek "posvátná kočka z Barmy".
...Pragmatičtější původ nabízí jiná historie a fakt, že Birma byla uznána ve Francii, roku 1925 jako samostatné plemeno se statutem CAC.
První pár pocházel údajně z jihovýchodní Asie a nezachovali se po něm žádní potomci.
Další a patrně jediný pár byl dovezen do Evropy manželským párem, jako dar z Tibetu - z kláštera (Zde byla údajně Birma vyšlechtěna z dlouhostrsté dvoubarevné kočky /Bicolour/ a Siamek, ke kterým se váže minulost chrámových koček, jež hlídaly drahé kameny zde ukryté a z dalších přikřížených plemen.) - pro Francouze Auguste Pavie a angl. majora Gordona Rusella, kteří pomohli kněžím v klášteře při jeho přepadení. Samec Madalpour cestou do Francie zemřel, zbyla pouze těhotná kočička Sita, která dala základ a budoucnost tomuto nádhernému plemeni. Dalším přikřížením za doby druhé světové války, kdy Birma jako plemeno opět prakticky vyhynula, se podařilo získat potomky, díky nímž toto plemeno uchvacuje dodnes mnoho očí i srdcí kočičích obdivovatelů. Byla to dlouhá a pracná cesta, aby se chovem dosáhlo opět standardů, které má toto plemeno vykazovat.
Jaký je zcela pravdivý a skutečný původ tohoto plemene, to zůstane, zdá se, zahaleno závojem otázek a dohadů.
Rozhodčí FIFe Hanne Sofie Sneum se pokusila o co nejvěrohodnější dopátrání předků Birmy a sestavila jakýsi první rodokmen, z něhož plyne, že kolébkou Svaté Birmy by měla být podle všech doložených důkazů Francie. Za nejslavnější Birmy z doby před druhou světovou válkou se tak považují "Poupée de Mandalpour" /1926/, "Manou de Mandalpour" /1927/ a "Dieu d´Arkan" /1930/. Jak jsme již výše uvedli, v době druhé světové války se Brma opět málem vytratila, její chov se prakticky zastavil. Plemeno bylo uznáváno postupně i v dalších zemích světa, kolem 50.let, kdy byl chov ve Francii již považován za stabilizovaný, se poptávka po Birmách zvyšovala a to nejen ve Francii a Německu, ale také v Belgii, Holandsku, Švýcarsku, Anglii a v roce 1959 byla první Birma importována také do USA.V roce 1969 byly Birmy zaznamenány ve Švédsku a roku 1970 v Dánsku.
/Shrnutím lze říci, že cca od roku 1933 jsou Birmy vystavovány jako standardní plemeno a to nejprve ve Francii a Německu a kolem 50-60. let se rozšířilo nejen v Evropě, ale i do Spojených států/
Protože chovná základna Birmy byla od počátku velice malá, na jejím rozšíření se jistě podílela různá plemena koček. Nejen, že původ je vázán k dlouhosrstým Bicolourům a Siamkám, ale již před druhou světovou válkou se Birmy pářily s Khmery /Perské kočky s odznaky/. Po druhé světové valce se omezená chovná základna musela zase uměle zvetšovat, opět za pomoci i jiných plemen /patrně Balinesska a Siamka, snad i Peršanka a kočka domácí/. Jak je podnes vidět, plemeno si i přes velké útrapy a složitost chovu zachovalo poměrně stabilní typ, jen ty "prokleté" bílé ponožky nadále trápí, tak jako po dlouhá desetiletí, i dnešní chovatele..
CHARAKTERISTIKA
BIRMA je středně velká kočka, váží v průměru cca 2,5 - 4,5kg, samci jsou mohutnější, než samice. Uznána je u organizací GCCF,FIFé,CFA,TICA.
Birma je velmi vnímavá, inteligentní, milá, učenlivá, přizpůsobivá, společenská, ale v žádném případě vtíravá. Povaha a chování tohoto plemene postrádá agresivitu vůči lidem i kočkám, či psům:-). Náklonnost dává najevo vrněním, předením, láskyplným otíráním a mazlením, tichým mňoukáním a rozmluvou s blízkou osobou. Hlučnější bývá jen v období říje, kdy se projevem trochu podobá siamkám.Ačkoli se jedná o kočku až nadmíru klidnou a majestátnou, nebývá ráda o samotě. Dovede velmi přilnout ke svému páníčkovi (či blízkým osobám) a dávat mu najevo svou lásku a náklonnost. I to, když je zklamaná. Velmi vnímá i výkyvy nálad osoby, která je jí blízká a celkovou rodinnou atmosféru. Spřátelí se snadno s ostatními jedinci stejného druhu, ale například i se psy. Není útočná, ale umí se urazit :-)
Jistě nepohrdne, bude-li žít v domácnosti s kočičím kamarádem, v jehož společnosti si více vyhraje, ale snáší i samotu, když rodina odchází do práce a školy.Většinu času prospí, tak jako jiné kočičky....Nevadí jí život v uzavřeném bytě. Své teritorium si přizpůsobí dle vlastních potřeb.
Nejeden chovatel Birmiček by vám řekl, že zdaleka není tak jednoduché docílit v chovu potomků, kteří by měli všechny náležitosti, jaké se u tohoto plemene žádají. Ani rodičovský pár se spoustou titulů nezaručí potomstvo se stejně kvalitní kresbou, barvou a tvarem očí. To je patrně důvodem, proč se toto oblíbené a tolik obdivované plemeno nerozšířilo tolik, jako kočky, které dávají větší záruky úspěšného chovu a zisku.
Plemenný standard, pokud se chystáte vrhnout na chov těchto nádherných koček a účastnit se výstav, vyžaduje vzhled, který se vám zde pokusíme přiblížit:
Obecně:
Jedná se o polodlouhosrsté, středně velké plemeno s odznaky. Toto plemeno dospívá zhruba ve věku 18ti měsíců, plné dospělosti a tedy i podoby dosahuje zhruba kolem 4let.
Stavba těla, velikost:
Birma patří stavbou těla mezi středně velké kočky. Samice má v průměru cca 3,5kg, kocouři 4,5kg někdy i více.Tělo je pevné,spíše mohutnější, lehce protažené, svalnaté.Kostra mohutnější.
Hlava: lebka je silná, hlava působí jako mohutná, /nesmí být příliš kulatá, ani špičatá,trojúhelníková/, výrazná, s mírně zaobleným čelem, plnými tvářemi, nosem beze stopu, výrazná brada, nesmí ustupovat.
Profil hlavy - tzv.římský /viz obrázek/Nos vykazuje vpadlinu a čelo je dobře zaoblené.
Rovný profil nebo stop je vada.
*Nos: středně dlouhý římský /mírně vystouplý/, beze stopu /ne protáhlý, jako u orientálek, ne stop, jako u peršanek/Nos by měl vystupovat zhruba stejně, jako klenutí čela.Čumáček je zabarvený podle toho, zda se jedná o Birmu s plným zabarvením odznaků /černý/ a nebo s kresbou /růžový/.
*Uši: středně velké na špičkách zakulacené, dobře umístěné, posazené středně daleko od sebe, mírně na straně. Ne příliš po kraji a ne u sebe.V podstatě by velikostí měly být zhruba něco mezi siamskou a perskou verzí.U mláďat jsou uši výraznější, větší. Jakoby se narodily s danou velikostí a tu pak hlava dorůstala. Proto mláďata působí ušatěji, než dospělý jedinec.
*Oči: výrazně hluboce sytě modré /safírové/, oválné až kulaté. Nesmí být příliš kulaté a umístěné těsně vedle nosu. Nešilhají!
Barvaočí se u kočky vyvíjí v průběhu života a teprve v dospělosti je jasná. Koťata se rodí pochopitelně modrooká, barva se mění. Zhruba ve věku tří týdnů se začíná rýsovat odstín. Nejvíce žádoucí je barva sytě modrá, safírová, jakou vidíme např. u Siamek. Různé odchylky jsou přípustné především v souvztažnosti s celkovým zabarvením kočky. Světlé odznaky připouštějí případnou světlejší barvu očí. Nejtmavší zabarvení SEAL vyžaduje také nejtmavší odstín modré barvy očí.





Končetiny:
pevné, kratší, /delší než u peršanek/s kulatými tlapkami. /Nevykazují rozdíly mezi předními a zadními tlapkami, jako u orientálek, kde zadní nohy jsou poněkud delší a proto se říká, že kočka chodí jako baletka, s tlapkami u sebe./
Ocas:
působí mohutně, je pružný, bez zálomků, hustě osrstěný, rovnoměrně barevný. Dlouhý by měl být cca mezi lopatky. Kočka ho nosí pěkně hrdě nahoru, jako veverka.:-)
Srst:
polodlouhá až dlouhá, hedvábná s podsadou, neplstnatí, nenáročná na údržbu. Na zádech, bocích a ocase je nejdelší. Příliš dlouhá, matná a příliš krátká srst s příliš malou nebo žádnou podsadou je na závadu.
Ponožky: Naprosto typickým znakem a největším oříškem pro chovatele tohoto plemene, jsou ponožky. Na všech čtyřech končetinách má kočka bílou srst, jakoby si oblékla ponožky.Toto zabarvení musí být zcela bílé, rovnoměrné, bílá barva končí ještě pod zápěstím. Ponožka nesmí být krátká, ale ani příliš dlouhá.Vadou jsou ponožky nesouměrné, či zcela chybějící. Nejžádanější je rovnoměrnost mezi všemi čtyřmi nebo alespoň mezi oběma předními i zadními tlapkami. Ponožka by měla dosahovat k záprstí.
přední tlapky:
přední tlapky:

zadní tlapky:
zadní tlapky:

zadní tlapky:

přední tlpka:
zadní tlapky:

Šporničky: Na zadních končetinách vybíhá zespoda do trojúhelníku a tvoří tzv. šporničky. Ideální výběžek by měl sahat cca do 1/2 až 2/3 chodidla. Nemá přesahovat patu a nebo být jakkoliv nerovnoměrný, či jiného tvaru, než je "V".
Polštářky chodidel má Birma nejčastěji růžové, někdy s příměsí barvy odznaků a mezi jednotlivými prstíky chlupaté.
Zabarvení: Na obličeji, ocase, nohou,genitáliích a uších tmavá - tvoří tzv. odznaky.(U variety s kresbou je na čele patrné M a kolem očí světlé brýle, i na nožkách a ocase může být lehce patrné šrafování. Ostatní části těla mají barvu bílou, až vaječné skořápky, světlou až zlatavě béžovou (záleží na barevné varietě, je o odstín světlejší, než odznaky), s velmi světlou až bílou náprsenkou a bříškem. Na spodku končetin jsou "ponožky". Dospělá kočka má límec, který je nejvýraznější v zimě a u koťat nebývá patrný. Nejsou přípustné jakékoliv skvrny v odznacích, na břiše a v oblasti ponožek.
Celkové zabarvení Birmy souvisí podle zkušeností různých chovatelů i s původem, stravou, věkem kočky a tím, v jakých klimatických podmínkách Birma žije. Zabarvení se mění v průběhu života. Tmavne. Tmavší bývají kočky z teplejších klimatických podmínek, starší jedinci, kastráti a některá zvířata, krmená pouze suchou stravou.
V teplejších oblastech je birma "tepleji" zabarvena - čili bývá tmavší. Naopak v chladnějším podnebí je její zabarvení světlejší.V extrémně teplých klimatických podmínkách se může stát, že u dospělého jedince se odznaky jakoby ztrácí. /obzvláště u modré barvy odznaků/
Dá se předpokládat, že tak jako u ostatních plemen má tento jev opodstatnění v možnosti maskovat se ve volné přírodě. Proto bývají v oblastech, kde je po většinu roku zima a sníh zvířata zabarvena tak, aby se na sněhu nevyjímala.
Barevné varietyplemeneBirma:

modrás kresbou SBI a21 /Bajazzo Vom Freigut/

modráSBI a /blue point/ /Edward Ryve Nostra/

čokoládovás kresbou SBIb 21/Endy Ryve Nostra/

čokoládováSBI b /chocolate point/
/Binary Ryve Nostra/

lilovás kresbou SBI c21/Fabricie Ryve Nostra/

lilováSBI c

červená s kresbouSBI d 21 /
Villiam Ryve Nostra/

červenáSBI d

krémovás kresbouSBI e21 /
Immanuel Ryve Nostra/

krémováSBI e

sealtortie SBI f21
/Tishina Vom Freigut/

sealtortie SBI f /
Chateau de Coeur's Imara/

modráželvovinová s kresbou SBI g21 /Joanna Vom Freigut/

modráželvovinová SBI g /Emely vom Katzenberg/

chocolatetortie s kresbou SBI h21 /Ima Dejavue/

čokoládováželvovinová SBI h /Sarika Fiasco of MAHAZEDI's/

Lilováželvovinová s kresbouSBI j21

Lilováželvovinová SBI j
/Ramus Acernus April Fool/

seals kresbouSBI n21/Kleopatra Ryve Nostra/

sealSBI n
/S*BlueSapphire'sValentine's Kiss/
Barevná varieta s odznaky je rozšířená až novodoběji, její vznik je zásluhou chov. stanice Las Perlas - sin, stává se velice oblíbenou a objevuje se zatím u koťátek méně často, než plná barva odznaků.Uznané barevné variety, které se ovšem mohou stále rozšiřovat, protože v zahraničí se již chovají Birmy např. v odstínech meruňkové a skořicové, karamelové, či plavé barvy /jenž mohou být ještě v provedení stříbrné a nebo smoke/ a je otázkou, kdo je jako první prosadí a přivede i k FIFE

pokusy na zvířatech-fotky

7. února 2008 v 15:04 týrání zvířat a pokusy na nich
zastavte pokusy na zvířatech!něak...
No neni vám ich líto? Jak někdo může takhle ublížit něčemu tak bezbranému? Ty lidi by měli jít sedět a to na hodně dlouho!