turecká van

8. února 2008 v 7:05 |  plemena koček
TURECKÁ VAN
Jméno: Turecká van
Jiné jméno: turecká kočka
Tělesný typ: svalnatý
Barevné variety: červená s bílou v USA a ve FIFé také černá, modrá, želvovinová
Van je velké jezero v horách jihovýchodního Turecka u hranic s Íránem. Je to nehostinné území ve výšce asi 1600 m n. m., v zimě s častými sněhovými bouřemi. Do vesnice na břehu jezera dorazila v roce 1955 britská cestovatelka Laura Laushingtonová a našla tu neznámé plemeno kočky s dlouhou bílou srstí a odlišnými zbarveními hlavy a ocasu. Dostala darem párek koťat, které vzala domů. O čtyři roky později se vrátila pro další a představila chovatelům a milovníkům koček tureckou van.
Původ plemene
Je řazena k plemenům s polodlouhou srstí. Turecká van se vyvíjela odděleně vzhledem k zeměpisné izolaci. Je pevná a má těžší kosti, ale zbarvení jí dodává další půvab. Objev tohoto typu plemene se pokládá za čistě náhodný - paní Laushingtonová založila plemeno a pojmenovala jej podle jezera Van. Je zřejmé, že se kočky s kresbou typu van vyskytují i na jiných místech Turecka.
Tureckou van uznal britský GCCF v roce 1969. První kočky tohoto plemene pocházející z britského chovu byly dovezeny do Spojených států v roce 1970 a v roce 1985 bylo plemeno poprvé uznáno severoamerickou organizací TICA.
Vlastnosti
Typickou vlastností turecké van je bílá srst přerušená jen barevnými skvrnami na hlavě a pod ušima, rozdělenými bílým pruhem, huňatá ocas, který může být tmavěji pruhovaný. Turecká van nemá hustou podsadu a tak se češe snáz než perské kočky. Kresba typu van je způsobena genem S pro skvrnitost, který je dominantní. To znamená, že každý rodič je jeho nositelem.
Turecká van je střední velikosti, pevně stavěná. Samci jsou zvláště svalnatí na krku a ramenou. Nohy má středně dlouhé a tlapky malé a kulaté, hustě osrstěné. Srst je dlouhá, měkká a hedvábná bez vlnité podsady. Líná postupně v létě, v zimě je plemeno v nejkrásnější srsti. Výstavní standardy vyžadují krátkou, klínovitou hlavu s dlouhým nosem a velkýma vzpřímenýma ušima, posazenými blízko k sobě a hustě osrstěnýma. Oči mají být velké a oválné. Nosní zrcátko (nosík) a polštářky tlapek jsou růžové.
Barevné variety
Zbarvení původní van je bílé s červenou (zvanou auburn) kresbou, která musí mít stejný odstín na hlavě i na ocasu. V Británii se plně uznává jen kočka s červenými skvrnami a jantarovýma očima. Barva očí má být modrá, jantarová nebo u jednoho oka modrá a u druhého jantarová. Ve Spojených státech i u nás jsou uznávány i kočky se srstí černou, modrou a želvovinovou. Barva kresby dosáhne své nádherné kvality až za několik let.
Péče
Majitelé popisují tureckou van jako laskavou, temperamentní a inteligentní kočku, která dává přednost vazbě na jednoho člověka. Na svou velikost má neobyčejnou chuť k jídlu. Česání je snadné, stačí dvakrát až třikrát týdně pročesat hřebenem. Snad jen na jaře a v létě potřebuje zvýšenou péči, protože líná. Je otužilá a je ráda venku. Ideální je proto dům s uzavřenou zahradou, terasou nebo dvorkem.
Pojem "van" je někdy používán k popisu bíle skrvnitých koček jiných plemen, které mají kresbu omezenou jen na hlavu a ocas. Platí to hlavně pro americkou krátkosrstou, norskou lesní a perskou kočku.
Mezi nejpozoruhodnější vlastnosti tohoto plemene patří její vzácná obliba vody. Miluje vodu a výborně plave.
Soubor:Piper2.jpg
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama